Výklad pojmů

Výklad pojmů

Žádost:

V čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkající se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/98 a o zrušení nařízení rady (EHS) č. 3820/85, ve znění pozdějších předpisů, upravující výjimky z uvedeného nařízení, jsou mimo jiné užity termíny.

V písm. aa)

 

            1. přeprava materiálu, zařízení nebo strojů

           

            2. místo obvyklého odstavení vozidla

 

V písm. h)

 

            Neobchodní přeprava zboží

 

Žádám tímto o informaci, kde lze nalézt závazný výklad těchto pojmů, jimiž je podnikatel provozovatel, potažmo provozovatel takového vozidla povinen se řídit a na vašem území respektovat.

 

Není totiž patrné, kdy podnikatel užívající vozidlo, jehož maximální přípustná hmotnost nepřesahuje 7,5 tuny, spadá pod uvedené, do nařízení později doplňované, písmeno aa), a kdy se na něj vztahuje písm. h) – tedy kdy ještě není povinen užívat tachograf i v případě, že potřebuje pro vlastní potřebu dopravit zboží – neobchodně – (tedy nikoliv materiál ani stroj ani zařízení, ale např. součástky budoucího produktu) ze skladu do výrobny apod.

 

Z metodiky „Režim řidičů (561/2006, AETR, výjimky)“, dostupné na adrese: http://www.mdcr.cz/Dokumenty/Silnicni-doprava/Nakladni-doprava/Rezim-ridicu/Rezim-ridicu(561-2006,-AETR,-vyjimky), tato skutečnost, zásadní pro mé podnikání, nevyplývá

Odpověď:

Vaše žádost je žádostí o poskytnutí právního výkladu a hodnocení a nikoli žádostí o poskytnutí (zaznamenané) informace ve smyslu ust. § 3 odst. 3 InfZ a proto se na ni InfZ nevztahuje. Věcně příslušný Odbor silniční dopravy Vám i přesto nad rámec zákonných povinností poskytuje následující vyjádření.

 

Předně je nezbytné upozornit, že Ministerstvo dopravy nemůže poskytnout k položeným otázkám právně závazné stanovisko, jak požaduje žadatel, neboť k závazným výkladům je v konkrétním případě oprávněn pouze příslušný soud. Stanovisko ministerstva tak může vyjadřovat pouze nezávazný právní názor.

 

Žádost se týká informace a výkladu pojmů ve věci tzv. výjimkových přeprav uvedených v čl. 3 nařízení (ES) č. 561/2006, tedy obligatorních výjimek z uvedeného přímo použitelného předpisu Evropské unie. K tomu je nezbytné uvést, že nařízení (ES) č. 561/2006 neobsahuje legální definici pojmů, na které se ptáte, přičemž legální definice není uvedena ani v souvisejících právních předpisech. S ohledem na to, že se jedná o výklad přímo použitelného předpisu Evropské unie, lze však v tomto ohledu odkázat na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, který v rámci řízení o předběžné otázce může garantovat jednotný výklad unijního práva.

 

V souvislosti s požadavkem na výklad pojmu „neobchodní přeprava zboží“ s ohledem na čl. 3 písm. h) nařízení (ES) č. 561/2006 lze odkázat na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 3. října 2013 ve věci C-317/12 (v úředním věstníku zveřejněn https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:62012CJ0317).

 

V uvedeném rozsudku Evropský soudní dvůr konstatoval, že pojem neobchodní přeprava zboží uvedený v čl. 3 písm. h) nařízení (ES) č. 561/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje přepravu zboží uskutečňovanou jednotlivcem na vlastní účet a výlučně v rámci činnosti prováděné ve volném čase, pokud je tato činnost zčásti financována příspěvky třetích osob a za takovou přepravu není vyplácena žádná odměna.

 

K požadavku na informaci, kde lze nalézt výklad čl. 3 písm. aa) nařízení (ES) č. 561/2006, který stanoví, že uvedené nařízení se nevztahuje na silniční dopravu vozidly, nebo jejich kombinacemi s maximální přípustnou hmotností nepřekračující 7,5 tun, která jsou používána pro přepravu materiálu, zařízení nebo strojů, jež řidič při výkonu svého povolání potřebuje, a která jsou používána pouze na tratích do 100 km a za podmínky, že řízení vozidla nepředstavuje řidičovu hlavní činnost, odkazujeme na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 17. března 2005 ve věci C-128/04 (v úředním věstníku zveřejněn https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1568877621035&uri=CELEX:62004CJ0128)

 

V uvedeném rozsudku Evropský soudní dvůr konstatoval, že pojem „materiál nebo zařízení“ je třeba vykládat tak, že se uvedená výjimka nevztahuje výlučně na „nástroje a přístroje“, ale pokrývá rovněž věci, jako je stavební materiál nebo kabely nezbytné pro provedení prací, které tvoří náplň hlavní činnosti řidiče dotčeného vozidla.

 

Dále jste uvedl, že není zřejmé, zda je řidič popřípadě podnikatel povinen používat tachograf v případě, že potřebuje pro vlastní potřebu dopravit neobchodně součástky budoucího produktu ze skladu do výrobny a zda lze na takovou přepravu aplikovat výjimky uvedené v čl. 3 písm. aa) nebo h) nařízení (ES) č. 561/2006.

 

S ohledem na výše uvedený výklad výjimek uvedených v čl. 3 písm. aa) a h) nařízení (ES) č. 561/2006 lze uvést, že tyto výjimky se na danou přepravu neaplikují, nicméně užití tachografu není v daném případě povinné, neboť uvedenou přepravu lze hodnotit jako dopravu pro vlastní potřebu ve smyslu §  2 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, tedy dopravu, kterou se zajišťuje podnikatelská činnost, k níž je osoba provozující silniční dopravu oprávněna podle zvláštních právních předpisů, a při níž nedochází ke vzniku závazkového vztahu, jehož předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí, na kterou se použije nařízení (ES) č. 561/2006 a rovněž nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014 o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkající se silniční dopravy.

Na závěr bych Vás však ještě jednou požádal, abyste v případě obdobných dotazů zasílal žádost věcnému útvaru bez odkazu na informační zákon, standardní cestou, neboť taková žádost by mohla být odmítnuta z výše popsaných důvodů. 

 

Položek celkem: 0